ČŠI a NPI: on-line setkání k problematice DVPP

Ve středu 10. února 2021 uspořádala Česká školní inspekce spolu s Národním pedagogickým institutem ČR další z odborných panelů, které jsou pravidelně organizovány v rámci systémových projektů (OP VVV). Na společném jednání pod hlavičkou projektů Komplexní systém hodnocení (KSH) a Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO) se setkalo více než osmdesát odborníků z řad ředitelů a zástupců ředitelů škol různých druhů a typů, zástupců zřizovatelů, pracovníků České školní inspekce, Národního pedagogického institutu, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i dalších institucí.  Jednání se konalo on-line a jeho tématem bylo „Další vzdělávání pedagogických pracovníků jako inspirativní výzva pro vedení škol“.

Cílem jednání bylo představit vybrané příklady inspirativní praxe, které v projektu Komplexní systém hodnocení vznikají, a v širším plénu pak v návaznosti na kritéria kvalitní školy prodiskutovat problematiku nastavení, realizace a vyhodnocování kvality DVPP ve školách.

Odborný panel zahájila vedoucí oddělení kanceláře ústředního školního inspektora Dana Pražáková, která byla také hlavní moderátorkou setkání. Její prezentace „Profesní rozvoj v datech ČŠI“ poukázala na oblasti, které jsou z pohledu hodnocení České školní inspekce příležitostí ke zlepšování. Jde např. o tvorbu plánů DVPP a možnost participace učitelů na ovlivňování svého profesního rozvoje, o spolupráci učitelů v rámci předmětových komisí, využívání vzájemných hospitací učitelů pro zlepšování pedagogických kompetencí nebo o poskytování zpětné vazby učitelům ze strany vedení škol. Ukazuje se přitom, že učitelé vnímají dopad zpětné vazby na svoji práci velmi pozitivně. Zažitou praxí je, že mnoho ředitelů škol se na DVPP svých učitelů pouze dotazuje, ale již menší podíl z nich si při hospitacích ověřuje dopad DVPP do výuky. Přínosy DVPP v kontextu analýzy výsledků žáků hodnotí jen 20 % škol. Data České školní inspekce také poukazují na to, že zdaleka ne všichni ředitelé systematicky usilují o naplňování vzdělávacích potřeb učitelů a o vytváření podmínek pro zlepšování jejich pedagogických kompetencí. Jen velmi málo základních a středních škol může být v tomto ohledu příkladem dobré praxe pro ostatní.

Na úvodní prezentaci navázal zástupce ředitele Gymnázia Přírodní škola Marek Matura s reflexí profesního rozvoje v období distanční výuky. Jeho vystoupení s názvem „Distanční výuka – cesta k širší kolegiální podpoře a profesnímu rozvoji?“ ukázalo na nové výzvy a příležitosti, které zákaz osobní přítomnosti žáků ve školách přinesl. Zástupce ředitele gymnázia také upozornil na nutnost zabývat se pyramidou potřeb (například potřebou bezpečí) nejen u žáků, ale i u učitelů, a ukázal přínosy pravidelných a častých porad pedagogického sboru.

Na závěr úvodní části představili zástupci Národního pedagogického institutu a projektu SYPO, Monika Šimonová a Luboš Lisner, pojetí klíčové aktivity zaměřené na kvalitu DVPP a pro práci diskusních skupin vysvětlili čtyři pojmy, které s kvalitou DVPP spojují – potřeby, akce, přenos a dopad.
Účastníci byli následně rozděleni do šesti diskusních skupin, kde za pomoci moderátorů rozebírali tyto zmíněné aspekty profesního rozvoje ve školách a společně diskutovali nad dvěma příklady inspirativní praxe zpracované Českou školní inspekcí v rámci projektu Komplexní systém hodnocení. Jednalo se o Čtyřkrokový systém podpory učitelů z Církevní ZŠ a SŠ Plzeň a příklad Pedagogové – klíč k úspěchu ze SŠ polytechnické v Olomouci.

Pozitivním zjištěním je opakovaná zmínka o přínosu šablon, které jsou financovány z OP VVV, pro profesní rozvoj učitelů. Jak základní, tak i střední a mateřské školy tak využívají např. možnost návštěvy v jiné škole, náslechů v hodinách a další inspirace.

Za zmínku stojí také úvaha děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Milana Pola, který během jednání upozornil na skutečnost, že v České republice stále převládá pohled na individuální školu, který je navíc podporován soutěžemi apod., místo toho, aby se uvažovalo o zlepšování všech škol, a tím i systému jako celku. Právě k tomuto posunu mohou přispět např. metodické kabinety, místní či krajské akční plány, podpora sdílení zkušeností a další moderní prvky.

Stejně tak výměna zkušeností, dobře připravený pobyt v zahraničí a další aktivity mají velký potenciál při otevírání obzorů jak žáků, tak i pedagogů.

Pokud nemá cíl vedení školy, pokud ho nemá pedagog, je pravděpodobnost kvalitního vytěžení DVPP spíše věcí náhody a na tu lze při proaktivním rozvoji školy jen těžko spoléhat.

Pro učitele a školy obecně nemusí být vůbec snadné zorientovat se v množství nabídek různých seminářů a kurzů a zejména v jejich kvalitě. V tomto ohledu mohou být školám nápomocni také zřizovatelé, zejména ti, kteří zřizují více škol. Proto také může být užitečná kvalitní realizace projektu SYPO, který ve své náplni má podporu ředitelů škol v oblasti kvality DVPP.

Česká školní inspekce také upozorňuje na potenciál metodických sdružení. Ta pracují na úrovni škol, nyní se ale rozběhly i metodické kabinety na celostátní, krajské a oblastní úrovni. I pro ně mohou systémové instituce, jako je například Národní pedagogický institut, připravovat užitečnou podporu.

Velmi zajímavým podnětem se v jedné ze skupin stal systém „rotace“, tedy využití možnosti pro pedagogy, aby si vyzkoušeli práci v jiném prostředí (v jiném předmětu, na jiném stupni školy, v jiném oboru vzdělání apod.).

Poslední část odborného panelu měla opět plenární ráz. Moderátoři jednotlivých pracovních skupin postupně informovali přítomné o konkrétních námětech, které vznikaly na základě diskusí v jednotlivých skupinách k tématu různých aspektů DVPP ve škole. Týkaly se problematiky zjišťování vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků, tvorby a praktické realizace DVPP, fáze přenosu získaných poznatků do výuky a zjišťování dopadu DVPP na efektivitu výuky a výsledky žáků. Opakovaně byla zdůrazněna potřeba připravovat DVPP zároveň s představou indikátorů, na jejichž základě dojde k vyhodnocování. Zaznělo mnoho inspirativních námětů v propojení vlastních zkušeností ze škol a praktického využití výše uvedených příkladů inspirativní praxe. Účastníci panelu měli možnost seznámit se s tím, co funguje na jiné škole, přemýšlet o tom, jak udělat něco jinak, na co třeba zapomněli, co by mohli ještě doplnit a zefektivnit a nacházeli v prezentovaných příkladech inspirativní praxe řadu konkrétních podnětů pro přenos do vlastní praxe ostatních škol.

Osobní účast na panelu přijali i oba ředitelé škol, ve kterých diskutované příklady inspirativní praxe vznikaly. Ředitelka Církevní ZŠ a SŠ Plzeň Kateřina Chejlavová a ředitel Střední školy polytechnické Olomouc Aleš Jurečka seznámili přítomné s kontextem vzniku příkladů inspirativní praxe i se současnými aktivitami školy v oblasti profesního rozvoje pedagogických pracovníků.

Propojení odborných panelů projektů Komplexní systém hodnocení a SYPO nastínilo cestu, jak o DVPP přemýšlet společně a dávat mu smysluplný ráz. Nabídlo mnoho podnětů, jak DVPP zlepšovat ve všech jeho fázích a na více úrovních. Zazněly podněty nejen pro školy a jejich vedení, ale i pro zástupce dalších organizací, které se v kontextu DVPP ke škole váží, například zřizovatelů, MŠMT a fakult vzdělávajících učitele.