V Ý R O ČN Í Z P R ÁVA ČE S K É ŠKO L N Í I N S P E KC E Z A ŠKO L N Í R O K 2 0 1 4 /2 0 1 5 79 podpoře začínajících učitelů a učitelům do 1 roku praxe. Nejčastějšími formami podpory byly konzultace s ředitelem školy nebo s vyučujícími stejných předmětů, přidělení mentora, vzájemné hospitace nebo náslechy a podpora DVPP. Použití formálního zaškolovacího pro-gramu bylo zaznamenáno v 38,1 % hodnocených škol. Naprostá většina oslovených začínají-cích pedagogických pracovníků vyhodnotila četnost hodnocení a poskytování zpětné vazby a dopad na jejich práci velmi pozitivně.Tabulka 45 Škola nabízí začínajícím učitelům (v %)Nabídka činností Začínající učitelé do 1 roku praxe Začínající učitelé již s pedagogickou praxí Formální zaškolovací program (nový PP je seznámen s fungováním konkrétní školy a povoláním PP)38,1 37,7 Přidělení mentora (uvádějícího učitele)88,1 55,8 Vzájemné hospitace učitelů, náslechy 69,5 50,7 Konzultace s ředitelem/vedením školy 80,5 84,8 Konzultace s vyučujícími stejných předmětů85,6 81,2 Kurzy, semináře 44,1 39,1 Jiné formy podpory – jaké 2,5 2,9 Naopak mezi největší překážky, které omezovaly učitele ve zlepšování kvality jejich práce, patřily neúměrná administrativní zátěž, nedostatečná motivace žáků, nízké platové ohodno-cení, nízká společenská prestiž, nekázeň žáků a psychická náročnost povolání. V rámci sledování školního klimatu byli pedagogičtí pracovníci i ředitelé škol nejvíce spokojení s kolegiálními vztahy a s ochotou respektovat názory druhých, bezproblémovou komunikací mezi vedením školy a učiteli, efektivní spoluprací s místními partnery a organi-zacemi a se vztahy mezi učiteli a žáky. Nejmenší spokojenost byla zjištěna z pohledu učitelů s možností podílet se na rozhodování o škole, následovala menší spokojenost s materiálně--technickým vybavením škol.3.1.6 Systém školního poradenství a prevence rizikových jevůDostupnost specialistů pro školní poradenství a prevenci rizikových jevů byla v hodno-cených školách na velmi dobré úrovni. V 85,7 % středních škol byla samostatně ustanovena funkce výchovného poradce a 80,6 % středních škol mělo samostatně ustanovenou funkci školního metodika prevence. Pozitivním zjištěním byla i skutečnost, že většina výchovných poradců (61 %) byla absolventy specializačního studia. Školní metodici prevence absolvovali specializační studium v 39,1 %. V naprosté většině škol plnili funkce specialistů pověření pedagogičtí pracovníci, vedoucí pracovníci (ředitel nebo zástupce) v případě metodika pre-vence plnili tuto funkci v 7,6 % a v případě výchovného poradce v 19,4 %.V naprosté většině hodnocených škol výchovní poradci správně informovali ostatní peda-gogy o speciálních vzdělávacích potřebách a nadání žáků (95,7 %). Školy rovněž uplatňovaly doporučení školských poradenských zařízení (93,6 %) a bylo v nich funkčně zajišťováno ka-riérové poradenství pro žáky i rodiče (95,3 %).Mezi nejčastější rizikové jevy, které se ve středních školách objevovaly, zůstávalo i nadále záškoláctví, kouření, poškozování majetku, vandalismus a verbální agrese vůči učitelům.