Česká školní inspekce Tematická zpráva Čj.: ČŠIG-1082/16-G2 Individuální vzdělávání žáků na 1. stupni základních škol 6/16 Tabulka č. 1 Jaké byly hlavní důvody pro podání žádosti o individuální vzdělávání? – podíl ZZ (v %) Důvody podíl volba jiných forem a metod vzdělávání, než uplatňuje škola 73,3 jiné (individuální přístup, větší prostor pro rozvoj nadání, časté stěhování apod.) 35,5 diagnostikované zdravotní postižení/znevýhodnění dítěte 12,5 problémy s aklimatizací dítěte v kolektivu 12,5 špatná dostupnost spádové školy 10,1 diagnostikované specifické poruchy učení dítěte 8,8 Zákonní zástupci nejčastěji podali žádost o individuální vzdělávání proto, že upřednostňují jiné metody a formy vzdělávání, než jaké uplatňuje běžná škola (73,3 %). Více než třetina zákonných zástupců žáků v navštívených školách uvedla různé další důvody, např. preferenci individuálního přístupu (6,4 %), pozitivní zkušenost s individuálním vzděláváním staršího sourozence (5,1 %), větší prostor pro rozvoj nadání dítěte (např. mimořádné nadání s nároky na vyšší tempo výuky, sportovní nadání, 4,1 %), časté cesty mimo bydliště či do zahraničí (3,7 %) nebo bilingvní vzdělávání (3 %). Osmina zákonných zástupců tak učinila kvůli zdravotnímu postižení/znevýhodnění svého dítěte nebo problémům s aklimatizací dítěte ve školním kolektivu. Tabulka č. 2 Podání žádosti o individuální vzdělávání jste konzultovali – podíl ZZ (v %) Subjekt podíl se školským poradenským zařízením (PPP, SPC) 70,2 s jinými rodiči 59,0 s kmenovou školou 30,2 s klinickým psychologem 22,7 s některou obecně prospěšnou společností zabývající se individuálním vzděláváním 17,6 s jinou osobou/subjektem 13,9 nekonzultovali s nikým 8,5 Zákonní zástupci nejčastěji konzultovali podání žádosti o individuální vzdělávání se školským poradenským zařízením (70,2 %) a s jinými rodiči (59 %). S kmenovou školou toto rozhodnutí konzultovalo 30,2 % zákonných zástupců. Od podání žádosti o individuální vzdělávání byli vedením kmenové školy odrazováni pouze 3 zákonní zástupci. Více než pětina rodičů se obrátila na klinického psychologa. Pokud zákonný zástupce konzultoval rozhodnutí vzdělávat své dítě individuálně s jinou osobou, bylo to nejčastěji s lidmi, kteří již zkušenosti s individuálním vzděláváním mají, případně s příbuznými. Podání žádosti o individuální vzdělávání nekonzultovalo s nikým 8,5 % zákonných zástupců. Zákonní zástupci žáků ve školách navštívených při prezenční inspekční činnosti zahájili individuální vzdělávání svého dítěte nejčastěji v 1. ročníku (65,5 %). V ostatních ročnících již to nebylo tak časté, nejmenší podíl zákonných zástupců zahájil individuální vzdělávání svého dítěte v 5. ročníku (2 %). Důvody pro volbu individuálního vzdělávání v jiném než prvním ročníku byly např. vyšší nemocnost dítěte, diagnostikované specifické poruchy učení (stanovení diagnózy až ve 2. ročníku navazující na předchozí screening v 1. ročníku) nebo naopak mimořádné nadání. V několika případech k němu vedla také nespokojenost zákonných zástupců se vzděláváním v kmenové škole. Pokud jsou důvody, pro které rodiče přistoupili k individuálnímu vzdělávání, dlouhodobějšího charakteru, je pravděpodobné, že individuálně vzdělávaný žák nenavštěvoval mateřskou školu před zahájením povinné školní docházky. Z rozhovoru se zákonnými zástupci těchto žáků