56 také svědčí o podpoře, které se žákům doma dostává a která ovlivňuje jejich celkové vzdělá-vací úsilí.Významné sociální teorie tvrdí, že silná vazba mezi rodinou a školou je úzce spojena s úspěchem žáků ve výuce. Důvodem je skutečnost, že rodiny, které více spolupracují se ško-lou,mohou poskytnout svým dětem efektivnější podporu a pomoc s jejich přípravou do školy.Bylo zjištěno, že sociální zdroje mají kladný vliv na dosažené výsledky žáků,ačkoliv efektivi-ta rodičovské podpory je pro školní práci poněkud neurčitá (Marks, Cresswell, & Ainley, 2006; Lee & Bowen, 2006). Rodiče, kteří problematice rozumí a kteří mají zájem o to, co se jejich děti ve škole učí,budou s větší pravděpodobností svým dětem pomáhat s přípravou do školy, a to nezávisle na známkách a jejich hodnocení.Zároveň ale mohou rodiče pomáhat pouze tehdy,když se jejich dítě snaží a když jejich podporu při studiu potřebuje.Zkušenosti, které žáci získali před zahájením povinné školní docházky, mají vliv na jejich pozdější úspěchy ve škole.Malé děti se doma a ve školkách věnují počátečním, více méně strukturovaným,početním činnostem, které povzbuzují jejich zájem a zvyšují rozvoj jejich schopností (Melhuish, Phan, Sylva, Sammons, Siraj-Blatchford, & Taggart, 2008; Sarama & Clements, 2009). Mezi tyto aktivity patří hraní s kostkami a stavebnicemi, recitování básniček a říkanek s počítáním, zpívání písniček s počítáním,hraní her s geometrickými tvary nebo her,které vyžadují kvantitativní uvažování. Matematické dovednosti malých dětí se významně liší napříč zúčastněnými zeměmi a jsou úzce spojené se socioekonomickým zázemí jejich rodin (Clements & Sarama, 2009; West, Denton, & Germino-Hausken, 2000).Postoje žáků k matematice a k přírodovědným předmětům Jedním z důležitých cílů kurikula v mnoha zemích je vytvoření pozitivního vztahu žáků k matematice a k přírodním vědám. Motivace žáků k učení je ovlivněna tím, zda považují výuku daného předmětu za zábavnou a zajímavou a samotný předmět za užitečný a důležitý,ať v současnosti,či pro jejich budoucí profesi.Osobní zájem o předmět žáky motivuje a po-máhá jim pronikat do větší hloubky a podrobností. Motivace žáků je navíc ovlivněna tím, jakou mají při studiu daného předmětu důvěru ve své schopnosti.Výsledky projektu TIMSS ukazují, že žáci s větším pocitem vlastní efektivnosti nebo vyšší sebedůvěrou většinou dosa-hují v matematice a v přírodovědných předmětech lepších výsledků.Motivace k učení zahrnu-je rovněž pocit, že je možné uspět. A proto je pro žáky důležité mít představu o svých schop-nostech,aby dokázali stavět nové poznatky na již získaných znalostech a posunuli se tak k vyšší úrovni. Kladný postoj k matematice a k přírodovědným předmětům a silná důvěra v sebe sama podporují v žácích zájem o výuku a učí je důslednosti, snaze a pozornosti.Zain-teresovaní žáci většinou dosahují lepších výsledků a mají, jak již bylo zmíněno výše, silnou důvěru v sebe sama a kladný vztah k matematice a k přírodním vědám (Akey, 2006; Singh, Granville, & Dika, 2002).Množství domácích úkolů, které učitel zadává,se mezi zúčastněnými zeměmi liší stejně jako čas, který žáci stráví při jejich vypracovávání.V tomto kontextu je ale vztah k dosaženým výsledkům poněkud nejednoznačný.Žáci, kteří dosahují lepších výsledků,jsou více motivo-váni dělat domácí úkoly. Na druhou stranu žáci, kteří dosahují horších výsledků, potřebují na vyhotovení domácích úkolů více času.Existují ukazatele, které naznačují, že samotné množ-ství času věnované na vypracování domácích úkolů není důležité. Důležitá je pečlivost a mo-tivace, s jakou jsou úkoly vypracovávány, a kvalita jejich vypracování. Úsilí věnované domá-cím úkolům a úroveň jejich zpracování jsou důležitější ukazatele studijních úspěchůžáka než čas strávený při jejich vypracování (Trautwein, Luedtke, Kastens, & Koeller, 2006).