51 Education Association, 2008). Mnoho výzkumů ukazuje, že pokud se rodiče podílejí na vzdě-lání svých dětí, dosahují tyto děti lepších studijních výsledků a dochází k vylepšení jejich cel-kového přístupu ke škole (Dearing, Kreider, & Weiss, 2008). Spolupráce školy a rodiny nicméně vyžaduje určitou iniciativu ze strany školy. Úspěšné školy oslovují rodiče svých žá-ků a vytvářejí systém příležitostí pro rodičovskou účast (Epstein, 2001; Sheldon & Epstein, 2005). Zapojení rodičů může sahat od dobrovolné pomoci při školních výletech, získávání financí a práce ve školních výborech přes revizi kurikula až po aktivní účast na personálních a finančních rozhodnutích školy. Jedním ze způsobů, jak posílit propojení školy a rodiny, je pomáhat rodičům s motivací a s podporou jejich dětí v oblasti matematiky a přírodovědných předmětů. Školy mohou organizovat matematické a přírodovědné výukové semináře pro rodi-če nebo nabízet informační schůzky zaměřené na učební strategie a kurikulum.Třída Nejdůležitějším činitelem v implementaci kurikula je bezesporu učitel, který má velice vý-znamný vliv na klima třídy (Lundberg & Linnakyla, 1993; Rivkin, Hanushek, & Kain, 2005). Učitelé se od sebe navzájem odlišují absolvovaným vzděláním a školením, profesními zkuše-nostmi, postoji a používáním konkrétních učebních metod.Výběr učebních metod a tudíž i výuka žáků závisí také na chování, postojích a připravenosti žáků v dané třídě (Kurtz-Costes & Schneider, 1994).I když kurikulum a školní zdroje často nastavují ve třídě atmosféru úspěchu a škola obecně vytváří vhodné prostředí pro výuku, bezprostřednější vliv na úspěchy žáků v matematice a v přírodovědných předmětech mají každodenní žákovské aktivity. Pro ustálení výukových modelůve třídějsou nepochybně důležité používané učební metody a materiály, včetně kuri-kulárních témat, která se právě probírají, postupů použitých při jejich výuce a dostupných zdrojů, jako jsou počítače nebo laboratorní vybavení.Vzdělávání a rozvoj učitelůVýzkumy naznačují, že pro zajištění vysoké kvality výuky potřebují učitelé velké akademické dovednosti.Musí učit předměty, které vystudovali, musí mít za sebou více let praxe a musí se účastnit kvalitních školení a odborných programů dalšího vzdělávání (Mayer, Mullens, & Moore, 2000). Kvalifikace a kompetence učitelů má pro výuku zásadní význam,a proto je nezbytné poskytnout budoucím učitelům příležitost k získání znalostí, zkušeností ze školního prostředí a samozřejmě dobré vedení v počátcích jejich praxe.Projekt TIMSS ukázal, že mezi zúčastněnými zeměmi jsou velké rozdíly v dosaženém vzdě-lání učitelů a rovněž v podílu aprobovaných učitelůmatematiky nebo přírodovědných před-mětů. Výzkumy ukázaly, že učitelé, kteří mají aprobaci z daných předmětů, jsou obecně úspěšnější než ti učitelé, kteří ji nemají (Goldhaber & Brewer, 2000). Ve 21. století je více než kdykoliv dříve důležité, aby učitelé měli rozsáhlý přehled ve svém oboru,znali kuriku-lum,uměli pracovat s informačními technologiemi a aby měli dostatečné pedagogické zkuše-nosti a povědomí o žácích a jejich vlastnostech (Darling-Hammond, 2006; Ertmer, 2003; Hill & Lubienski, 2007).Dále je důležitý rozsah kontinuálního vzdělávání učitelů a seznamování se s novým vývojem v oblasti výuky matematiky a přírodních věd. Profesionální rozvoj prostřednictvím seminářů, workshopů, konferencí a odborných časopisů pomáhá učitelům zvyšovat jejich efektivitu a rozšiřovat jejich znalosti (Yoon, Duncan, Lee, Scarloss, & Shapley, 2007). V některých ze-mích jsou učitelé povinni se takových aktivit účastnit. Navíc se ukazuje, že učitelská profese