14 šetření, které sbírá pouze vlastní názory a hodnocení učitelů a nezahrnuje přímé pozorování vyučovacích postupů. Z tohoto důvodu je třeba si při vyvozování závěrů uvědomit, že odpovědi učitelů se mohou lišit od informací, které by přineslo přímé pozorování v terénu. Aby bylo možné analyzovat vztah mezi charakteristikami učitelů a výsledky žáků, muselo by být šetření TALIS propojeno s výsledky žáků na úrovni třídy. Cílovou populací hlavního sběru dat TALIS jsou učitelé na úrovni ISCED 2 (v příloze A je stručná charakteristika úrovní ISCED 1, 2 a 3) a vztahovat závěry na širší skupinu učitelů tedy není žádoucí. Například není vhodné využívat výsledky šetření TALIS 2013 k vyvozování závěrů o celé populaci učitelů v dané zemi. Jediným možným způsobem, jak vyvozovat závěry, je zobecňovat výsledky na populaci učitelů vyučujících na úrovni ISCED 2. Je-li zapotřebí zobecňovat výsledky na učitele vyučující na jiných úrovních ISCED, musí být cílová populace rozšířena o učitele těchto dalších úrovní. Tuto volbu měly všechny země zapojené do šetření. Konkrétně je nyní na výběr rozšířit cílovou populaci o učitele a ředitele působící na úrovni ISCED 1 a ISCED 3. Země, které se pro tato rozšíření rozhodly, tak mohou vytvářet širší závěry. Nakonec je třeba také přihlédnout k omezením, která se týkají vyvozování příčinných vztahů z dat sebraných v rámci šetření TALIS. Při úvahách nad uspořádáním jakéhokoliv výzkumného projektu jsou hlavním zájmem klíčové výzkumné otázky, od kterých se uspořádání šetření odvíjí. V randomizovaném kontrolovaném experimentu je klíčovou otázkou, zda má na některé výstupy vliv určité zacházení. Tedy se ptáme, zda může být toto zacházení příčinou, proč bylo dosaženo daných výsledků. Odvodit, že určité zacházení A ovlivňuje výstup Y, je možné pouze pokud: (1) A předchází Y (A nastalo v čase dříve); (2) nastává-li A, objeví se i Y (dostatečnost výskytu A); a (3) musí nastat A, aby se objevilo Y (nezbytnost výskytu A) (Kirk, 1995). Holland (1986) také namítá, že jakákoliv přidaná kritéria za účelem odvozování příčinných vztahů zahrnují problematiku souvztažnosti příčin (účinek jedné příčiny tak musí být ohodnocen ve vztahu k jiné příčině); manipulace s příčinami (musí být možné, aby byl potenciálně každý účastník šetření vystaven danému zacházení, jakož i zařazen do kontrolní skupiny); a vyloučení alternativních vysvětlení. I za těch nejpříznivějších okolností je bohužel nepravděpodobné, že se podaří vyloučit všechna alternativní vysvětlení a izolovat patřičné zacházení A jako příčinu (Shadish, Cook a Campbell, 2002). Místo toho se musíme omezit na neprověřitelné úsudky a odhadnout pravděpodobnost, že daný účinek se objeví v přítomnosti určitého zacházení A (Holland, 1986; Schneider, Carnoy, Kilpatrick, Schmidt a Shavelson, 2007). Omezení v oblasti vyvozování příčinných vztahů jsou obzvláště závažná u výzkumu zaměřeném na průřezová data, protože zde není žádná evidentně časově předcházející manipulace (A) a protože často pozorujeme situace, kde Y nastává v nepřítomnosti A, nebo situace, kdy A je přítomno, ale Y nenastalo. Výzkumník může například vznést hypotézu, že volba určitého pedagogického přístupu je zapříčiněna tím, že se výuka odehrává ve veřejné škole. Protože však učitelé mohou do jisté míry ovlivnit, v jaké škole budou vyučovat, je dané zacházení (tj. vliv prostředí veřejné a soukromé školy) „znečištěno“ vlivem učitele, který upřednostňoval určitý pedagogický přístup ještě před tím, než začal pracovat v příslušné veřejné škole. Učitelé a ředitelé nejsou do škol přiděleni náhodným způsobem a z tohoto důvodu není jasné, zda pro pozorované chování či jiný výstup neexistují nějaká jiná vysvětlení, která nebyla vypozorována. Existuje spousta příležitostí pro uplatnění kvazi-experimentálních metod (viz např. Schneider, Carnoy, Kilpatrick, Schmidt a Shavelson, 2007; Shadish, Cook a Campbell, 2002), které se pokoušejí vzít v potaz nepozorované faktory. Stále se však musí omezovat na neprověřitelné úsudky a ani s pomocí kvazi-experimentálních metod tedy není možné vyvodit pevné závěry. Proto je na výzkumníkově zodpovědnosti, aby si byl vědom omezení sebraných průřezových dat a zřetelně vyjádřil všechny úsudky, které vzal v úvahu při vyvozování závěrů.