Česká školní inspekce Srovnání charakteristik méně úspěšných a velmi Čj.: ČŠIG-2154/16-G2 úspěšných tříd – Sekundární analýza PIRLS 2011 a TIMSS 2011 17/22 75 % v méně i více úspěšných třídách). V míře souhlasu s výroky ve škole se cítím bezpečně a mám pocit, že jsem ve škole dobře zapadl/a v zásadě rozdíly nejsou a rozhodně s nimi souhlasí kolem 55 % resp. 60 % žáků v méně i velmi úspěšných třídách (průměr ČR je 56 % resp. 60 %), s výrokem ve škole se cítím bezpečně nesouhlasí (rozhodně + spíše) jen mírně větší podíl žáků v méně úspěšných třídách (13 %) než ve třídách velmi úspěšných (7 %), průměr ČR je 12 %. S výše uvedeným zjištěním do jisté míry konvenují i výsledky porovnávající výskyt šikany, kde jednoznačně rozdíly mezi méně a více úspěšnými třídami pozorujeme. V souhrnném ukazateli „žáci jsou ve škole šikanováni“22 větší podíl žáků v méně úspěšných třídách deklaruje (31 %), že nějakou formu šikany zažívá zhruba jednou týdně, než je tomu ve velmi úspěšných třídách (16 %) i než je to obecně v ČR i v mezinárodním srovnání (obojí 20 %). Ukazuje se tak souvislost pozorovaná i na mezinárodní úrovni, že větší výskyt šikany ve škole souvisí s horšími výsledky žáků. Graf č. 6 Souhrnný výskyt šikany dle výpovědí žáků z méně úspěšných a velmi úspěšných tříd (dělení dle kombinace gramotností) Při pohledu na jednotlivé druhy a stupně šikany rozdíly ve výskytu pozorujeme zejména u nižších stupňů šikany (někdo se mi vysmíval nebo mi nadával, spolužáci si se mnou nechtěli hrát nebo povídat, někdo o mně rozšiřoval lži) a u situace někdo mi něco ukradl. U závažnějších situací někdo ze spolužáků mne uhodil nebo zranil a spolužáci mě nutili dělat něco, co jsem nechtěl/a, jsou rozdíly menší a celkově je poslední uváděná forma (tj. spolužáci mě nutili dělat něco, co jsem nechtěl/a) nejméně často zažívanou formou šikany podobně jako situace někdo mi něco ukradl. Při srovnání s mezinárodním průměrem je obecně v ČR o něco více častá forma někdo se mi vysmíval nebo mi nadával (v mezinárodním průměru ji alespoň dvakrát za měsíc nebo častěji zažívá 34 % žáků, v ČR v průměru 41 % a v méně úspěšných třídách kolem 50 % oproti cca 41 % žáků ve velmi úspěšných třídách). Formu spolužáci si se mnou nechtěli hrát nebo povídat zažívá alespoň dvakrát za měsíc nebo častěji 37 % žáků v méně úspěšných a cca 25 % žáků ve velmi úspěšných třídách, v průměru v ČR to uvádí 31 % a v mezinárodním průměru 27 % žáků. To, že někdo o mně rozšiřoval lži, opět častěji uvádějí žáci z méně úspěšných tříd (alespoň dvakrát za měsíc nebo častěji 32 % žáků) než z těch velmi úspěšných (jen asi 20 %), průměr v ČR je také 20 % a mezinárodní průměr je 26 %. Situaci někdo mi něco ukradl opět deklarují více žáci v méně úspěšných třídách (alespoň dvakrát za měsíc nebo častěji 16 % žáků), což je zhruba ve stejné míře jako v mezinárodním průměru, ovšem ve velmi úspěšných třídách i obecně v ČR je to méně časté (jen asi dle 5 % žáků). Závažnější forma někdo ze spolužáků mě uhodil nebo zranil je v deklarovaném výskytu, jak již je uvedeno výše, zhruba stejná v méně 22 Ukazatel byl zkonstruován dle četnosti zažívání šesti různých typů a stupňů šikany ve škole, jejichž výčet je uveden v textu. Četnost byla uváděna na čtyřbodové škále: 1 – nejméně jednou za týden, 2 – jednou nebo dvakrát za měsíc, 3 – několikrát za rok, 4 – nikdy. Na základě skóre na zkonstruované škále byly pro tento ukazatel vytvořeny tři kategorie: téměř nikdy, asi jednou za měsíc, asi jednou za týden.