40 Většina aktérů si myslí, že zřizovatelé nemají dostatek informací ani odborné kapacity pro posouzení pedagogického procesu a výsledků vzdělávání. Proto také metodickou podporu v otázkách pedagogického procesu očekává odborná veřejnost především od MŠMT a od ČŠI, mnohem méně se v této oblasti očekává od zřizovatelů nebo jiné ministerstvem zřizované instituce. Tyto odpovědi potvrzují doporučení OECD, ve kterém se navrhuje zaměřit působnost ČŠI na metodickou pomoc školám v procesu jejich zlepšování.Základní i střední školy oceňují zavádění standardizovaného hodnocení žáků, jako je společná část maturity a testování žáků na úrovni 5. a 9. ročníků, ale mají obavy ze zneužití výsledků testů k porovnávání škol a sestavování žebříčků. Tyto obavy pramení z neujasněnosti cílů hodnocení a také ze zkušeností s postupem zřizovatelů. Odborné veřejnosti chybí strategická vize o účelu těchto „nových“ nástrojů hodnocení.10 Postoje a potřeby, které odborná veřejnost vyjádřila, potvrzují aktuálnost doporučení OECD pro změny v systému hodnocení, ale mění pořadí jejich důležitosti i důraz na některá opatření. Odborná veřejnost očekává od externího hodnocení lepší zpětnou vazbu pro školu i pro zřizovatele. Přestože se všichni aktéři domnívají, že zřizovatelé nemají dostatek informací o škole z hlediska výsledků žáků nebo pedagogických procesů, problém nevidí v nedostatku těchto údajů, ale spíše v neujasněnosti cílů hodnocení a v nedostatku odborných kapacit u zřizovatelů. Jako prioritní se jeví ujasnění cílů hodnocení (k čemu má být využíváno) a zlepšení odborného přístupu k hodnocení škol ze strany zřizovatelů. Ředitelé i učitelé upozorňují na diferencované sociálně-ekonomické podmínky žáků, respektive škol a v souladu s OECD požadují zohledňování těchto podmínek při hodnocení školy. Toto zohlednění očekávají školy i zřizovatelé formou měření tzv. přidané hodnoty školy v rámci externího hodnocení. Vlastní hodnocení školy nebylo samostatným tématem, ale bylo diskutováno v rámci jeho využití pro externí hodnocení. Je zřejmé, že změnou zákona došlo k oslabení jeho významu a chápání jeho smyslu a tím i ke snížení využívání. Vlastní hodnocení je ponecháno zcela na vůli ředitele školy, je prováděno nesystematicky, nestrukturovaně, není porovnatelné mezi školami a jen obtížně využitelné pro inspekční hodnocení. Z diskuse s aktéry nevyplynul významný požadavek na jeho posílení, je tedy zřejmé, že mezi pedagogickou veřejností obecně není autoevaluace vnímána jako důležitý nástroj pro zlepšování výsledků vzdělávání. Toto zjištění je v rozporu s doporučeními OECD a mezinárodní srovnáním ve využívání autoevaluace. Výjimku tvoří školy zapojené do projektu Cesta ke kvalitě,11 které mají pozitivní zkušenosti.10 MŠMT dokončuje nový dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, který má nahradit tzv. Bílou knihu z roku 2001.11 Více informací o projektu Cesta ke kvalitě: http://www.nuov.cz/ae.