100 Kreativní řešení problémů: schopnosti žáků řešit problémy z reálného života – V. díl Každý z těchto obecných postupů se vztahuje jak na statické, tak na interaktivní problémy. Zkoumání a porozumění. Cílem je vytvořit si představu ze všech dílčích informací, které jsou součástí problému. To zahrnuje: zkoumání problémové situace: její pozorování, působení na ni, vyhledávání informací, určování překážek nebo omezení; porozumění informacím, které byly od počátku dány, i těm, které byly odhaleny v interakci s problémovou situací, a pochopení podstatných prvků problému. Znázorňování a formulování. Cílem je vytvoření jasné představy o problémové situaci jako celku (tj. modelu situace, případně modelu problému). K tomu je třeba vybrat podstatné informace, uspořádat je a propojit s předchozími vědomostmi. To může zahrnovat: znázorňování problému pomocí tabulkových, grafických, symbolických nebo slovních vyjádření a přecházení mezi různými způsoby znázornění; formulování hypotéz na základě identifikace důležitých aspektů problému a vztahů mezi nimi, strukturování informací a jejich kritické posuzování. Plánování a provádění. Cílem je používat vlastní znalost problémové situace k navržení a provedení plánu. Úkoly, kde je hlavním kognitivním požadavkem „plánování a provádění“, nevyžadují žádné zásadní předchozí pochopení nebo znázornění problémové situace, ať už proto, že situace je jednoduchá, nebo proto, že tyto aspekty už byly dříve řešeny. „Plánování a provádění“ zahrnuje: plánování, které spočívá ve vytyčování cílů včetně jasného vymezení konečného cíle a případných průběžných cílů, a navrhování plánu či strategie, jak těchto cílů dosáhnout, včetně stanovení jednotlivých kroků, které je třeba vykonat; provádění, to znamená uskutečňování plánu. Sledování a posuzování. Cílem je regulovat jednotlivé postupy použité při řešení problému a kriticky zhodnotit situaci, informace poskytnuté k problému nebo přijatou strategii. To zahrnuje: sledování dosaženého pokroku v každé fázi řešení včetně ověřování, zda bylo dosaženo průběžných cílů a konečného cíle, identifikování neočekávaných událostí a jejich napravování, je-li to nutné; posuzování dosaženého řešení z různých úhlů pohledu, kritické hodnocení předpokladů a alternativních řešení, rozpoznání, zda je potřeba získat další nebo přesnější informace, a sdělování postupu řešení vhodným způsobem. Obrázek V.3.5 používá zveřejněné úlohy k ilustrování toho, jak se šetření PISA 2012 zaměřilo na čtyři postupy řešení problémů. Obecně se dá říct, že otázky nebyly rovnoměrně rozděleny podle postupů (Obrázek V.3.1). Šetření obsahovalo větší počet otázek zaměřených na plánování a provádění a menší počet otázek na sledování a posuzování, protože je důležité dovést řešení do úspěšného konce, a sledování pokroku je součástí i dalších tří postupů.