103/250 Učitel v roli realizátora a uživatele Např. pokud učitel využívá různé zkoušky (nebo ještě obecněji úkolové situace), může jejich výsledky dobře využít pro formativní hodnocení žáků (viz kapitola 2), stejně tak dobře může z výsledků jím připravených zkoušek vyčíst užitečnou zpětnou vazbu pro sebe a své pedagogické působení v dané třídě. Může ho to vést k sebereflexi a případné modifikaci vlastní výuky v následujícím období. Zde není třeba usilovat o vysokou míru standardizace zkoušky a učitel může, a je to vhodné, využívat v zásadě celé spektrum uvedených forem. Samozřejmě je důležité, aby učitel uměl zvolený typ zkoušky dobře připravit, aby mu poskytla takové informace, které od ní očekává, a byl si tedy i vědom předností a limitů dané formy z hlediska rozsahu možností ověřovat určité typy dovedností, ale i limitů svých vlastních při usilování o „objektivitu“ hodnocení. Škola v roli realizátora a uživatele Podobně pokud škola sama chce získávat zpětnou vazbu o jednotlivých třídách a učitelích pro své vlastní formativní účely, je na její zodpovědnosti, jakou pozornost určitým formám zkoušky bude věnovat. Např. některé školy realizují prezentace výsledků činností žáků v rámci různých celoškolních slavností. Zde pak škola dělá či může dělat různé kroky vedoucí ke standardizaci takového typu zkoušky. Jsou dobře vyspecifikována zadání pro žáky, někdy jsou již k dispozici ukázky z předešlých let demonstrující zpravidla nejlepší výkony, kritéria hodnocení jsou jasně formulována a žákům vysvětlena předem. Pro výsledné hodnocení jsou sestaveny komise, jejichž členy mohou být nejen učitelé, ale třeba i žáci z jiných tříd či zástupci rodičů jiných žáků, než kteří jsou hodnoceni. Aktéři zodpovědní za vzdělávací politiku v roli realizátora a uživatele Pokud však chtějí získávat zpětnou vazbu o výsledcích vzdělávání aktéři zodpovědní za vzdělávací politiku v určitém regionu nebo v rámci celé České republiky, pak musí zodpovídat za úroveň standardizace zkoušky. Právě s ohledem na finanční efektivitu se většinou kloní k realizaci zkoušky formou didaktického testu a dále musí zajistit spolehlivý sběr dat, tedy srovnatelné podmínky pro všechny žáky, což obnáší důkladné utajení zkoušky předem a kontrolu proti opisování a nápovědě při vlastní realizaci zkoušky. Vždy je však na zodpovědnosti aktérů této úrovně, aby objasnili a zdůvodnili účel realizace zkoušky. Předejdou tím buď veřejným diskusím, nebo tomu, že aktéři různých úrovní budou mít nejasná očekávání. To znamená obavy, zda se jedná skutečně jen o zkoušku plnící formativní cíl pro vyšší patra vzdělávacího systému nebo je v dané zkoušce obsažen i cílený aspekt sumativního hodnocení pro nižší články systému. Jedná se o obavy na straně žáků (Budou se výsledky testu promítat do známky na vysvědčení? Budou mít výsledky dopad na přijímací řízení na vyšší stupeň školy?), učitelů (Bude ředitel školy z výsledků vyvozovat nějaký dopad ve formě finančních odměn? Budu se muset zodpovídat za zveřejněné výsledky řediteli, rodičům?) a vedení škol Mohou výsledky ohrozit jeho pracovní místo při dalším konkurzu na ředitele? Mohou výsledky ohrozit publicitu školy před rodiči budoucích žáků? Nehrozí v případě zhoršených výsledků brzká návštěva České školní inspekce?). Na druhou stranu je dobře, když aktéři z vyšších úrovní vzdělávacího systému z důvodů zodpovědnosti za kvalitu vzdělávání nabízejí aktérům z nižších úrovní zkoušky připravené k vlastnímu a dobrovolnému využití pro formativní či sumativní hodnocení. Také tento účel užití musí v těchto případech nechat na zodpovědnosti těch, komu tuto pomoc nabízejí. Takto (Co výsledkům řekne zřizovatel školy? Budou mít výsledky dopad na finanční odměnu ředitele?