73 - množina hodnot, které by mely být u žáků stimulovány – excelence, inovace, různorodost, rovnost, participace, udržitelnost, morální integrita, - množina pěti klíčových kompetencí, které by měly být u žáků posilovány – myšlení, využití jazyka, symbolů a textů, seberealizace, vztahy k dalším lidem, participace na činnosti školní komunity, - množina osmi výukových oblasti – anglický jazyk, umění, tělesná výchova, cizí jazyky, matematika, přírodověda, sociální vztahy, technologie. Poznamenejme, že výukové oblasti jsou členěné na dílčí podoblasti, k nimž jsou pro úroveň 1-8 studia formulovány vzdělávací cíle, tj. čeho by měl žák dosáhnout během 13 let základního a středního vzdělávání (viz MOE 2007b, Nusche et al. 2011a) Novozélandské kurikulum je nutné chápat jako základní rámec, který poskytuje široký prostor školám pro jeho implementaci do svých kurikul (Nusche et al. 2011a). Respektována tak jsou specifika jednotlivých škol, na které je však kladen požadavek vysvětlit způsoby implementace novozélandského kurikula, tj. principů, hodnot, klíčových kompetencí a výukových oblastí, do školního kurikula, a to včetně představení metod hodnocení ve vazbě na vzdělávací cíle. Zdůrazněme, že o flexibilitě poskytnuté školám při tvorbě jejich kurikula svědčí možnost jeho strukturace na bázi výukových oblastí, hodnot i klíčových kompetencí a že zahrnutí výukových oblastí do obsahu kurikula je povinné do 10 roku studia. Pro roky 11 až 13 je možná vyšší míra specializace v souladu s lepším povědomím žáka o své budoucí kariéře (MOE 2007a). Nový Zéland dlouhodobě odmítá využití celonárodního testování po vzoru jiných anglosaských zemí (MOE 2011b), přesto lze v případě Nového Zélandu identifikovat aktuální snahu směřovat k více konzistentnímu přístupu k získávání informací o dosažených výsledcích žáků, a to na bázi tzv. národních standardů (viz Nusche et al. 2011a). Národní standardy byly formulovány pro první až osmý rok studia žáků, a to v rámci čtení, psaní a matematiky, přičemž oficiálně jsou využívány od roku 2010 (MOE 2009). Ve své podstatě představují národní standardy referenční bod popisující výsledky, kterých by měl žák dosáhnout na konci každého roku studia. Formulace národních standardů úzce navazuje na novozélandské kurikulum. Takto jsou například národní standardy v matematice strukturovány vzhledem k dílčím podoblastem novozélandského kurikula a současně existují vztahy mezi národním standardem na jedné straně a dosaženou úrovní novozélandského kurikula56 na straně druhé (např. MOE 2009). Národního standardu by měla dosáhnout většina žáků novozélandských škol57, a to v kontextu skutečnosti, že tyto byly formulovány v návaznosti na poznatky z předchozích šetření (viz MOE 2010b). Obsahově jsou národní standardy orientovány na řešení problémů a modelových situací, a nikoliv pouze na prokázání znalostí. V návaznosti na tuto skutečnost, jsou v rámci národních standardů učitelům poskytnuty informace o vzorových příkladech a očekávaných způsobech řešení. Konečně uveďme, že hodnocení národních standardů probíhá ze strany učitele s využitím široké škály metod hodnocení v delším časovém horizontu. Výsledky k národním standardům v jednotlivých letech studia jsou reportovány v rámci čtyřstupňového hodnocení nad národním standardem, na národním standardu, pod respektive výrazně pod národním standardem (viz MOE 2009). Vlastní sledování a hodnocení kvality ve vzdělávání je v případě Nového Zélandu spojeno s všeobecným odmítnutím přínosnosti hodnocení na bázi národního testování, a to s ohledem na snahu vyvarovat se 56 Poznamenejme, že národní standardy jsou definovány pro každý rok studia, zatímco úrovně novozélandského kurikula jsou dosahovány v delším časovém horizontu. Proto se dva národní standardy mohou vztahovat k jedné úrovni novozélandského kurikula (viz MOE 2010b). 57 Pro některé žáky však jsou národní standardy buď příliš jednoduché, nebo naopak příliš obtížné. V tomto ohledu se nabízí možnost formulovat alternativní ambiciózní a přitom dosažitelné cíle (viz MOE 2010b). 73