51 Vlastní sledování a hodnocení kvality ve vzdělávání probíhá v několika rovinách. Na úrovni žáka jsou tradičně aplikovány jak formativní, tak sumativní přístupy k hodnocení práce žáka učitelem. Vedle toho je využíváno hodnocení na stupnici A-E vzhledem k definovaným standardům, a to jako informace pro rodiče žáků. Sumativní hodnocení, tj. úspěšné zakončení stanoveného počtu předmětů, je pak využíváno rovněž jako dokument potvrzující ukončení středoškolského vzdělání, a to rovněž pro odborné vzdělávání (viz Santiago et al. 2011). Základním metodickým návodem je v tomto směru tzv. Australský kvalifikační rámec, jehož cílem je poskytnout národně srovnatelné výstupy vzdělávání37 a tím zajistit důvěru v kvalifikaci při pohybu absolventů mezi trhem práce a vzdělávací soustavou (viz např. AQFC 2013, AEI 2012). Poslední prvek hodnocení žáků pak zahrnuje národní program hodnocení, který se skládá ze tří základních částí (viz COAG 2008a): 1. každoroční hodnocení žáků 3., 5., 7. a 9. tříd v oblasti čtenářské a matematické gramotnosti, tzv. National Assessment Program Literacy and Numeracy (NAPLAN), 2. tříletý cyklus hodnocení v oblasti přírodovědy, občanské výchovy a ICT gramotnosti, 3. účast v mezinárodních šetřeních, primárně PISA a TIMSS. Národní program hodnocení a Australský kvalifikační rámec jsou ve své podstatě používány rovněž pro hodnocení celého australského systému vzdělávání, a to jak v národní rovině vzhledem k dosažení národních cílů, tak v mezinárodním srovnání. V tomto ohledu jsou v dokumentu National Education Agreement definovány cílové hodnoty klíčových indikátorů vzdělávání Austrálie (viz COAG 2008a): - dosáhnout devadesátiprocentní hranice počtu žáků dosahujících 12. roku vzdělávání nebo certifikátu II do roku 2015 respektive dosáhnout devadesátiprocentní hranice žáků dosahujících 12. roku vzdělávání nebo certifikátu III do roku 2020, - snížit míru zaostávání žáků domorodého původu ve čtenářské a matematické gramotnosti na polovinu do roku 2018, - snížit míru zaostávání žáků domorodého původu v dosažení 2. roku vzdělávání nebo ekvivalentního vzdělání alespoň na polovinu do roku 2020. Uvedený systém klíčových indikátorů tak respektuje cíle National Education Agreement tím, že klade důraz jak na aspekt excelence (1. indikátor), tak aspekt rovnosti (2. a 3. indikátor). Na úrovni učitelů jsou metodiky spojené se sledováním a hodnocením jejich kvality založené na následujících postupech (viz Santiago et al. 2011): 1. povinnost registrace/akreditace učitele jako doklad kvalifikace učitele v souladu s učebními standardy, 2. vlastní hodnocení učitelů ze strany školy či jiné autority, tradičně na bázi osobních plánů rozvoje v návaznosti na referenční standardy relevantního území kontroly, 3. dobrovolné hodnocení učitelů motivované cílem získat osvědčení o kvalitě výuky pro zajištění kariérního postupu, např. specifické postavení ve škole (viz AITSL 2012). Sledování a hodnocení kvality vzdělávání na úrovni jednotlivých škol je v případě Austrálie primárně realizováno na úrovni jednotlivých států a teritorií (Beagley a Tiller 2010). Ačkoliv se metodiky jednotlivých států a teritorií od sebe odlišují, lze v tomto ohledu identifikovat čtyři základní prvky rámce sledování kvality vzdělávání jednotlivých škol. Tyto prvky zahrnují školní plán, autoevaluaci školy, školní zprávu a inspekční činnost. Podoba školních plánů a autoevaluačních postupů je ze značné části určována 37 Výstupy vzdělávání jsou chápány ve smyslu znalostí, schopností a jejich aplikací. 51