Vzdělávání na dálku v základních a středních školách3328 | ŘÍZENÍ ŠKOLY A KOMUNIKACEmnožství povinností, aniž by se tyto povinnosti kumulovaly do jednoho dne, případně zajistit, aby se nekumulovaly alespoň stejné typy úkolů od různých vyučujících.Škola provedla podrobné zmapování situace v jednotlivých rodinách, získala zpětnou vazbu o technickém vybavení (PC, internet, tiskárna), o možnostech organizace výuky v rodinách (např. tři děti na jeden počítač), o vhodnosti systému výuky. Podle toho škola individuálně přizpůsobila distanční vzdělávání.Klíčovou roli při této koordinaci může hrát třídní učitel, který má navíc znalost sociálního prostředí žáka ve třídě a může tuto informaci zprostředkovat i dalším vyučujícím ve třídě tak, aby byla zohledněna specifická situace žáka a aby jeho zapojení do vzdělávání bylo co nejefektivnější. Mimo první stupeň základních škol, kde byla role třídního učitele zcela přirozená, protože je vyučujícím všech vyučovacích předmětů nebo jejich většiny, byla role třídního uči-tele využita výrazně více na druhém stupni základních škol než na školách středních.Ředitelka neúplné základní školy nekoordinuje a nekontroluje, dala kompetence všem třídním učitelkám ve třídách tak, jako sobě, sama je třídní učitelkou 2. ročníku.Zapojení spolku rodičů, kdy důvěrníci ze tříd komunikují s ředitelem školy, s třídními učiteli i mezi sebou navzájem. Pomáhají s předáváním úkolů těm, kteří nemají možnost připojení, apod.Častější koordinace rozsahu povinností žáků ředitelem školy než třídním učitelem byla přítomna na středních školách a druhém stupni základních škol. Ředitel školy však až na výjimky nemá znalost specifického sociálního zázemí žáků. Na středních školách a druhých stupních základních škol často využívali zadávání povinností prostřednictvím školního informačního systému nebo jiného sdíleného prostředí.Větší škola – přes 50 učitelů. Ředitel školy sjednotil přístup, stanovil minimální standard vzdělávání na týden, schvaluje a zasílá podklady žákům jedenkrát týdně.Vedení škol často ponechávalo koordinaci rozsahu povinností na samotných učitelích, případně předpokládalo, že probíhá koordinace v souladu s rozvrhem. Pedagogové na základních školách koordinovali rozsah povinností také prostřednictvím společného zadávání úkolů jednou za týden (nebo případně jednou za čtrnáct dnů), které ale nemuselo vždy eliminovat kumulaci úkolů na straně žáka. Jen velmi malý podíl škol využíval ke koordinaci i zpětnou vazbu od žáků, resp. od jejich rodičů.Řediteli školy se osvědčilo, že po prvním týdnu distanční výuky zaslal rodičům dotazník, který vyhodnotil a následně probral s učiteli. Poté nastavil jednotná pravidla, aby nedocházelo k přetěžování žáků. Dotazník pak zasílá průběž-ně i nadále, aby si ověřil, že nastavená pravidla většině vyhovují.TABULKA 5 | Koordinace rozsahu a harmonogramu povinností pro žáky v dané tříděI. st. ZŠII. st. ZŠSŠAno, neřízeně, na základě vlastní domluvy (samostatně)29 %26 %28 %Koordinuje a kontroluje ředitel nebo zástupce11 %17 %17 %Koordinace prostřednictvím elektronického systému5 %11 %18 %Koordinuje třídní učitel10 %16 %10 %Koordinace založená na domluvě učitelů10 %7 %4 %Koordinace prostřednictvím porad, předmětových komisí5 %8 %10 %Koordinace pomocí rozvrhu2 %3 %9 %Koordinace prostřednictvím týdenních plánů (úkolů)12 %10 %5 %Vedení nemá přesné informace3 %4 %5 %Nekoordinují1 %1 %2 %8.4 Komunikace pedagogů s žáky, resp. jejich rodičiNejčastějším komunikačním prostředkem pedagogů byly e-maily konkrétním žákům (častěji na základních školách) nebo e-maily hromadné (častěji na středních školách). Na základních školách mezi významné komunikační prostředky patřily i webové stránky školy, na středních školách se častěji jednalo o specifické veřejné platformy (např. Google) nebo platformy školní (intranet).Konkrétní prostředky však školy často přizpůsobily situaci žáků a jejich rodičů a obsah komunikace se snažili soustře-dit i na jiné oblasti, než je obsah vzdělávání.