60Z výsledků šetření TALIS 2018 vyplývá, že čeští učitelé se v nejvyšší míře účastní profesního vzdělá-vání zaměřeného na prohlubování faktických znalostí a vědomostí v předmětech, které vyučují ,a na pedagogické kompetence pro výuku vyučovaných předmětů (v posledním roce se zúčastnila přibližně polovina). V těchto oblastech byl shledán statisticky významný nárůst od roku 2013 (viz graf 4.4). Třetím nejčastěji zmiňovaným zaměřením profesního rozvoje je výuka žáků se speciál-ními vzdělávacími potřebami, kde byl od roku 2013 zaznamenán vůbec nejvyšší nárůst v účasti učitelů (53 %, 24 % v 2013). Tento nárůst, stejně jako zvýšení účasti na vzdělávání zaměřeném na individualizované učení, bylo možné očekávat s ohledem na změny v systému inkluze žáků zavedené v roce 2016. Do budoucna se dá očekávat pokračování tohoto trendu, neboť 15 % učitelů deklaruje v této oblasti velkou potřebu dalšího vzdělávání (nárůst od roku 2013 o 7 procentních bodů). Při zohlednění skupiny učitelů, kteří pociťují střední potřebu profesního rozvoje v této oblasti (40 %), je patrné, že téma vzdělávání žáků se SVP považuje za aktuální nadpoloviční většina českých učitelů.Při pohledu na některé demografické rozdíly se ukazuje, že velká potřeba vzdělávání v oblasti výuky žáků se SVP se vyskytuje ve vyšší míře u žen (16 %) než u mužů (9 %), u učitelů do 30 let (20 %) v porovnání s učiteli, kterým je 50 let a více (11 %), a u začínajících učitelů (20 %) ve srovnání se zkušenějšími učiteli (14 %).Velká potřeba dalšího vzdělávání byla v roce 2013 zaznamenána také v oblasti chování žáků a vedení třídy (14 %). Tento podíl do roku 2018 ještě stoupl o 3 procentní body na 17 %, a jak je patrné z grafu 4.4, podíl učitelů, kteří se zúčastnili profesního rozvoje s tímto zaměřením, vzrostl ze 30 % v roce 2013 na 45 % v roce 2018.Překvapivou situaci lze sledovat v oblasti vzdělávání učitelů zaměřené na rozvoj dovedností v oblasti ICT (informační a komunikační technologie) potřebné pro výuku. Podíl českých učitelů, kteří v roce 2013 deklarovali velkou potřebu rozvíjet své znalosti v oblasti ICT, činil 15 % (nejvíce ze všech uvede-ných oblastí), přesto je výuka ICT jedinou oblastí, kde se podíl učitelů, kteří se takového profesního rozvoje účastní, od roku 2013 snížil (z 53 % v roce 2013 na 41 % v roce 2018). Potřeba vzdělávání v této oblasti se do roku 2018 statisticky významně nezměnila a zůstává vysoká: 13 % českých učitelů deklaruje velkou potřebu a 38 % střední potřebu rozvíjet se v oblasti ICT. Graf 4.5 ukazuje, že v České republice potřeba vzdělávání v oblasti ICT roste s věkem učitelů.Graf 4 .5 Podíl českých učitelů, kteří pociťují potřebu rozvíjet své dovednosti v oblasti ICT potřebné pro výuku, podle věku, v %!\\"#$%#\\"\\"#$&#$!#!%#$'#()#(%#' *# !' *# \\"' *# %' *# +' *# ('' *# ,-#$'#./0#$(1\\")#./0#2'#./0#3#456/#7/.89#:-0;/<3#=0;/,>5#:-0;/<3#?3.9#:-0;/<3#@9,>9#:-0;/<3#Velká potřebaStřední potřebaMalá potřebaŽádná potřeba91314Jak je patrné z grafu 4.6, Česká republika je jednou z mála zemí, kde účast učitelů na vzdělávání v ob-lasti využívání ICT ve výuce od roku 2013 klesla. Obdobný trend byl zjištěn jen v Austrálii, Rumun-sku a Mexiku. U českých učitelů byl nicméně tento pokles největší. Je třeba zmínit, že takto výrazný