Česká školní inspekce Dopravní výchova na základních školách Čj.: ČŠIG-5596/19-G2 ve školním roce 2018/2019 30/42 Tabulka č. 4 Významnost vztahu hodnocených faktorů a znalostí a dovedností žáků v tématech souvisejících s dopravní výchovou (základní model) Faktor Úspěšnost žáka v testu dopravní výchovy Ročník žáka (6. ročník) negativní vztah Pohlaví žáka (dívka) bez vztahu Status žáka se SVP (ano) negativní vztah Studovaný obor žáka (gymnázium) pozitivní vztah Četnost jízdy na kole negativní vztah pro žáky nejezdící na kole vůbec či skoro vůbec Četnost návštěv dopravního hřiště pozitivní vztah Hlavní zdroj informací o chování v silničním provozu (škola) pozitivní vztah ve srovnání s kategoriemi „kamarádi“ a „vlastní zkušenosti“; bez vztahu ve srovnání s kategorií „rodiče a prarodiče“ Sebehodnocení v oblasti pravidel silničního provozu pozitivní vztah Sebehodnocení v oblasti první pomoci bez vztahu Zřizovatel školy (veřejný) bez vztahu Velikost školy bez vztahu Socioekonomická charakteristika lokality školy (znevýhodnění) negativní Zjištění, která lze formulovat z odhadů hierarchických modelů, jsou přehledně zachycena v tabulce č. 4. Primárně lze pozorovat očekávané poznatky, když významně vyšší úspěšnosti v testu dopravněbezpečnostních témat dosáhli: žáci 9. ročníku ve srovnání s žáky 6. ročníku, žáci bez statusu žáka se SVP ve srovnání s žáky se SVP, žáci studující obor gymnázium ve srovnání s žáky studujícími obor základní škola. Zároveň nebyly pozorovány významné rozdíly mezi chlapci a dívkami, když dívky 6. ročníku dosáhly mírně vyšší průměrné úspěšnosti a dívky 9. ročníku mírně nižší průměrné úspěšnosti v testu. Tento poznatek koresponduje se zjištěním o horším sebehodnocení dívek 9. ročníku v oblasti zvládnutí pravidel silničního provozu. Četnost jízdy na kole je spojena především s významně nižší úspěšností v testu dopravněbezpečnostních témat těch žáků, kteří na kole nejezdí vůbec nebo skoro vůbec. Takto lze důvodně předpokládat, že i nepříliš častá jízda na kole zlepšuje žákovu orientaci v pravidlech silničního provozu. Pokud do základního modelu přidáme faktor žákova místa nejčastější jízdy na kole, pak se ukazuje vyšší úspěšnost v testu dopravní výchovy těch žáků, kteří nejčastěji jezdí na běžných silnicích nebo v terénu po polních a lesních cestách, a naopak nižší úspěšnost těch žáků, kteří nejčastěji jezdí jen v parku či na hřišti. V tomto kontextu roste význam setkávání žáků s reálnými situacemi v silniční dopravě. Pozitivně zde působí také návštěva dopravního hřiště žáky za účelem výuky o bezpečném chování v silničním provozu.