Česká školní inspekce Rozvoj čtenářské gramotnosti na základních a středních Čj.: ČŠIG-1065/19-G2 školách ve školním roce 2017/2018 28/43 b) žáci 2. ročníku SŠ Tvrzení Rozdíl úspěšnosti (p. b.) Když je učivo náročné, soustředím se jen na ty snadné části. – 8,21 Když někde udělám chybu, snažím se ji pochopit. 7,93 Čeština je na mě příliš těžká. – 7,46 Když se v češtině učíme něco nového, mám obavy, že to nezvládnu. – 6,60 V hodinách češtiny přemýšlím nad tím, co říkají ostatní. 6,12 Snažím se pochopit myšlenky svých spolužáků. 5,99 Když učivu nerozumím, vzdám to. – 5,94 Co napadá v češtině mé spolužáky, mě nezajímá. – 5,88 Když se učím, pracuji hlavně na těch úkolech, které mi jdou. – 4,70 Když pracuji s ostatními, nesděluji jim své myšlenky a nápady. – 4,57 Žákovský dotazník obsahoval také otázky, u nichž nelze identifikovat významnější rozdíly v úspěšnosti žáků v testu čtenářské gramotnosti vzhledem k jejich kladné či záporné odpovědi. Patří mezi ně například „Při učení se snažím.“, „Jsem rád/a, když je učivo v češtině těžké.“, „Myslím si, že čeština je nudná.“ (především žáci 9. ročníku ZŠ), „Na hodiny češtiny se těším.“ (především žáci 9. ročníku ZŠ), „Cvičení do češtiny si po sobě kontroluji, abych se ujistil/a, že mám všechno správně.“, „O češtině se bavím i mimo výuku se spolužáky nebo s rodiči.“, „Když dělám úkoly do češtiny, moc nad tím nepřemýšlím.“, „Dělám jen tolik, kolik je nezbytně nutné.“ (především žáci 2. ročníku SŠ) a „Nerad/a v češtině pracuji se svými spolužáky.“. Ukazuje se tak, že pouhá snaha žáka není zárukou lepšího výsledku, že i žáci s lepším výsledkem považují češtinu za nudný předmět a netěší se na ni, že pečlivost a mimoškolní rozhovory o češtině nejsou zárukou lepších výsledků, že i žáci s lepším výsledkem nad úkoly z češtiny moc nepřemýšlejí a dělají jen to, co musí, a že i ti žáci, kteří neradi pracují se spolužáky, mohou dosáhnout dobrých výsledků. 4.4 Úspěšnost žáků ZŠ a SŠ v otázkách testu čtenářské gramotnosti Žáci 9. ročníku ZŠ i 2. ročníku SŠ řešili stejný test, což umožňuje srovnat jejich úspěšnost v řešení jednotlivých otázek. Protože do výběrového souboru žáků 9. ročníku ZŠ nebyli zařazeni žáci nižšího stupně víceletých gymnázií, byli pro účely porovnání ze vzorku žáků 2. ročníku SŠ vyřazeni žáci šestiletých a osmiletých gymnázií. Graf č. 20 ukazuje lepší výsledek žáků 2. ročníku SŠ ve všech otázkách testu s výjimkou jedné, přičemž tato otázka byla součástí rozšiřující části testu, který řešili pouze žáci s velmi dobrým výsledkem v základní verzi testu. Nejlépe žáci 9. ročníku ZŠ i 2. ročníku SŠ řešili otázky vyžadující nalezení a porozumění informaci v textu (průměrná úspěšnost na otázku 54 % v případě žáků 9. ročníku ZŠ a 63 % v případě žáků 2. ročníku SŠ). Nižší úspěšnosti dosáhli žáci v otázkách vyžadujících odvození odpovědi vlastním úsudkem s využitím informací v textu (průměrná úspěšnost na otázku 43 % v případě žáků 9. ročníku ZŠ a 52 % v případě žáků 2. ročníku SŠ). Největší problémy pak měli žáci s otázkami vyžadujícími posouzení pravdivosti tvrzení (průměrná úspěšnost otázek 20 % v případě žáků 9. ročníku ZŠ a 26 % v případě žáků 2. ročníku SŠ). Svou roli v tomto směru ovšem hrála také obtížnost zadaného textu, z něhož následně vycházely testové otázky. Podle očekávání dosáhli žáci nejlepších výsledků v otázkách navazujících na krátký, jednoduše psaný text s tématem blízkým životu žáka (recenze restaurace, zpráva o leteckém neštěstí v horách), nejhorších výsledků pak