77řešení. Vůbec není třeba do hodiny zasahovat z pozice vnější autority, třída si problém vyřeší sama a správné řešení najde.Pokud tento typ hodiny využijete v jiných předmětech, přímo se nabízí, aby se žáci odkazovali na zdroje, videa, knihy.Při hodině, kterou vedli dva nadaní kluci, kteří nejsou příliš empatičtí a mívají někdy problém se vcítit do pocitů ostatních žáků, bylo vyvozeno zatím poslední kritérium:5) Umět pomoci spolužákům, touha pochopit, v čem tkví problém tápajícího žáka.Žáci se po hodině vyjádřili, že jim bylo nepříjemné, když prezentující pronesli věty typu „to je přece jasné“ nebo „to už musíš pochopit“. Kluci vedoucí hodinu pak po této otevřené, ale konstruktivně podané kritice přiznali, že v jiných předmětech jsou jim samotným podobné věty od učitelů velmi nepříjemné.S kritériem posledním souzní ještě jedna dovednost prezentujícího, kterou žáci oceňují:Prezentující neříká výsledky, ale vhodnými otázkami jednotlivé žáky navádí k poznání, které učiní žáci samostat-ně. Sami žáci řekli, že vyřčený výsledek značí pro ně konec práce. Je zajímavé, že na začátku se vyjadřovali nelibě k tomu, že výsledky ode mě jako vyučujícího nedostávají, a nyní tento přístup vyžadují od sebe navzájem. Umění pokládat si vzájemně vhodné otázky namísto prostého sdělování odpovědí považuji za mimořádný přínos. Aby žák dokázal vhodně položit nenávodnou otázku, musí prokázat vysokou míru empatie a hlubokou znalost problému. S radostí a vděčností sleduji, jak žáci v šesté třídě dokážou vymyslet vhodnější otázku než já. Je to odraz zkušeností, které si žáci odnášejí z hodin vedených učitelem. Opakovaně při řešení úloh sami zažili chvíle, kdy jim takové otáz-ky pomohly dojít k objevení nějaké zákonitosti, jevu, souvislosti.Kritéria, která takto vznikají, jsou pro žáky i učitele stále „živým“ systémem.Prezentující zhodnotí svůj výkon podle předem daných kritérií, jež jsou známá od začátku roku. Následně se podle nich k prezentaci vyjádří i třída. Vyučující do hodnocení vstupuje jako poslední. Zaměřuje se především na kon-krétní činnosti, které hodnotí popisným jazykem, s důrazem na využití kritérií. Měl by být spíše pozitivní a oceňo-vat, co se žákům podařilo. Jestli učitel dokáže prezentujícím žákům či řešitelům ve třídě ukázat možnosti dalšího posunu, je to velmi cenné.Vedení hodinyŽáci předloží úkoly svým spolužákům. Zpravidla jsou úlohy zapsány na tabuli, výjimečně je mají nakopírované. Žáci si vždy po vyřešení úlohy nechávají průběžně kontrolovat výsledky. Kontrolní funkci plní ti, kteří hodinu vedou. Žáci nemusí řešit všechny úlohy a mohou si vybírat podle úrovně, kterou očekávají, že zvládnou. Také mají možnost přivolat prezentujícího s otázkou či výsledkem na konzultaci. Přivolání zpravidla probíhá dvěma způsoby. Ideálně metodou použití semaforu (využití např. barevných kelímků: červená – potřebuji pomoc, zelená – jsem v pohodě a případně mohu pomoci ostatním) nebo klasickým přihlášením. Já jako učitel si užívám plody své práce a připravené úlohy řeším také. To je pro prezentující velmi motivující, když učitel počítá žákem vytvořené úlohy. Pokud se nevěnuji řešení úloh, tak mám jedinečnou příležitost přímo sledovat, jak žáci přemýšlejí. Mám prostor vi-dět myšlenky, které v dětských hlavách vznikají a nás dospělé často nenapadnou. Mimořádně cenné je vidět, jakým stylem si žáci s danými problémy poradí. Po cca 30 minutách je práce ukončena.Závěr hodiny, hodnoceníKdyž stanovený čas vyprší, je možné zhodnotit, na kterou úroveň se každý žák dostal. Není to ale nutné – spíše se jedná o vhodný diagnostický nástroj pro učitele. Pedagog má velký prostor sledovat, na jaké úrovni konkrétní žáci zvládají dané téma. Také se může zaměřit na možnosti dalšího rozvoje žáků vedoucích hodiny v oblasti prezentační, u pracujících skupin žáků v oblasti sociální a komunikační, u všech žáků pak v oblasti matematické.Po skončení hlavní části se vyjadřují prezentující k tomu, co se jim nepovedlo, kde byly mezery, co by bylo možné zlepšovat. Jako příklad uvedu několik hodnotících vět, které zazněly:„Úlohy jsem si měl poctivěji vypočítat. Nenapadla mě jedna možnost a v hodině už bylo náročné nad ní přemýšlet.“„Odflákla jsem zadání na tabuli. Musela jsem to v hodině opravovat a kámoška pak nestíhala kontrolovat výsledky.“